Jako představitelka skupiny žen bych neměla mluvit o našich slabostech a nešvarech – to nám nedělám moc pěknou reklamu. Jenže, jak známo, holých i oblečených fakt o ženách je fakt hodně. Některá jsou pravdivá, ale omylů, polopravd a mýtů je víc než dost. Jistě mohu říci, že vím, o čem mluvím, protože jsem si všechno užila, jak se říká, na vlastní kůži. Nic z toho prožitého nepopírám, doufám, že si to dobře uvědomuji, a proto o tom také chci referovat. Nezapomeňte mi oponovat a podělit se o své zážitky. Já alespoň pochopím, jak moc to s námi ženami máte vy, muži, těžké.

Věčně nespokojená stvoření, jenž si tak úpěnlivě a tvrdošíjně stojí za svými názory, často přivádí do rozpaků své okolí otázkami, které nemají jednoznačné odpovědi. Většinou je „ano“ i „ne“ špatně za všech okolností. Odpovídá-li toto stvoření rádoby něžného pohlaví „ano“ či „ne“ nikdy to neznamená „ano“ nebo „ne“. Nerozhodnost a nedůvěra podporují syndrom „Já jsem ti to říkala.“, který žena použije při libovolné příležitosti. Ať už k obraně či k útoku – tato zbraň má bohatou škálu využití.

Problém je v tom, že žena nikdy nevěří ani sama sobě. Neustále podléhá svým vlastním touhám a emocím. Neboť si také leccos pamatuje (z velké části všechno nedůležité), dokáže zaznamenat především špatné zkušenosti. A z bezpečnostních důvodů, které chápe jen ona sama, hledá všechno nejhorší v jakékoli situaci. Od ženy očekávejte vždy tu nejnepravděpodobnější z možných reakcí. A zvykněte si na to, že něco prostě nepochopíte. Třeba tenhle článek.

Neostýchám se přiznat, že kdybych byla muž a měla doma třeba takovou ženskou jako jsem já, tak bych taky občas nejradši utekla do bezpečí zakouřeného lokálu nebo na fotbal. Nebo na ryby. Život s ženou je velkým dobrodružstvím, skokem do emocionálně labilní propasti, stoupáním na osmitisícovku a Bůh ví, čím ještě.

S většinou ženských se prostě nedá vydržet. Víte, nemusíte nás, ženy, chápat. Stačí nás tolerovat. A naučit se nás vnímat nebo nevnímat. Obé se někdy může hodit. A taky zcela chápu narůstající počet homosexuálů a vlků samotářů. Ženské jsou čím dál horší.

„Ano, miláčku. Skutečně je mi to jedno. Dělej si, co chceš.“

Odjíždím na pár dnů do divočiny, tak se rozloučím pro případ, že bych se nevrátila. Čeká mne obrovské nebezpečí. S mravenci a jinou havětí nemám příliš přátelské vztahy, také by se dalo říci, že moje tělesná schránka je více než chatrná. Očekávám, že mé slabé tělo nezvládne rozbouřené peřeje řeky Moravice. S vyhlídkami nebezpečnějších zítřků zanechám po sobě (možná) jeden z posledních odkazů. Nikdo neví, co se v příštích dnech stane… Pokud mne znáte, pravděpodobně víte, jak vypadají moje snahy o přežití v přírodě…

Nechci se zabývati svou neschopností ani tím, jak strašně moc se nehodím k pobytům ve volné divočině. Chci jen rychle shrnout své hlavní úsilí – myšlenky, které jsem chtěla šířit. Chci zapsat posledních pár velkých otázek. Učiním tak snad dříve, než mne přepadne spánek.

Všímejte si. Nebuďte lhostejní a hloupí.
Buďte upřímní. Život ve lži a klamu je k ničemu.
Čistěte si zuby. Je to i pro vaše dobro.
Berte život s humorem – kdybyste ho brali tragicky, tak už tady nejsme.
Nehrajte si na hrdiny. Všichni máme své hranice.
Pijte jen dobré víno.
Neodkládejte nic na zítřek – kromě domácích úkolů.
Odpouštějte – ale nikdy nezapomeňte jméno toho zmetka.
Nenechte si ujít západ slunce. Pochopíte.
A konečně… Milujte se a množte se. Všichni víte, co tím myslím. Pro co jiného žít?
Polibte své nejdražší. Nikdy nevíte, kdy vás pohltí divočina.

Internet je pln zla. Všude samé nemravnosti. Však moc dobře víte, co myslím. Násilí, sex, drogy, chybné informace, seminární práce, černý trh se zbraněmi i orgány, videa a ponižující fotky, články o politice, knihy, hudba k nelegálnímu stažení, filmy k nelegálnímu shlédnutí, Ústava České republiky, recepty na tofu, online chaty s úchyly… ale nejhorší, nejhorší jsou fotky roztomilých kočiček.

Chlupaťoučké, roztomiloučké, neviňoučké potvory, které na vás působí svým pohledem jako magnet. Jako by říkaly „Pohlaď mě, pohlaď mě, pomazli se se mnou.“ Člověk kouká do monitoru, vypadá jako blbec a směšně se pitvoří. Když ona jsou ta koťátka tak miloučká! Hned jak si uvědomím, kolik času věnuji týdně fotkám malinkatých chlupatých oblud, připadám si hloupě. Za tu dobu jsem mohla bádat, hloubat a dloubat nad složitými otázkami lidstva a lidskosti.

Domnívám se, že právě připojení k internetu a kočičky mohou za mé silně podprůměrné výsledky ve škole. Je to jako nějaká závislot. Vidítě ty maličkaté čumáčky a nemůžete odtrhnout pohled. Má taky nějakého sourozenečka nebo je to chudáček siroteček? Koncentrovaná roztomilost online mne přivedla až k rozhodnutí pořídit si jedno takové chlupaťoučké miloučké zvířátko domů. Chyba. Na fotce nevypadají nebezpečně.

Chlupatou vypasenou kouli vlastníme již dvě léta. Říkáme mu Richard. Zrzavá obluda není ani z jedné miliontiny tak roztomilá, jako ty ňůňovité čičinky na internetu. Když se na něj pitvoříte „ťuťu ňuňu, broučku, dostaneš papáníčko“, tak ještě možná někdy i slyší. Když vynecháte papáníčko, ani si vás nevšimne. Čas na mazlení si většinou chce tato pomsta za všechny moje internetové hříchy vybrat ve chvíli, kdy spěchám nebo alespoň potřebuji dělat nutně něco jiného.

Zkrátka a dobře, kocour vám změní život. Je to zvíře hrdé a paličaté. Chce míti svůj klid, ale zároveň požaduje určité standardy, které vy, jako člověk, nemáte šanci nikdy pochopit. Dvě pohlazení jsou někdy v pořádku, jindy nestačí a občas je jedno až moc. A tak vám píši svýma poškrábanýma rukama. Takže až vám příště zase přijde mail s přílohou super-ťuťu-ňuňu koťat, raději to smažte dříve než  začnete uvažovat o malém ďáblíčkovi v těle chlupatého mazlítka.

PS: Už jste viděli tohle? =^.^= (le badly drawn kitty)

„Muáááááááááá!“ „Běžte si hrát ven!“ „Nemlať mě! On mě mlátí!“ „CO zase děláte?! Nechte toho nebo vás ztřískám! Nemůže tu být alespoň pět minut ticho, když mluvím s babičkou?“ „Jauvajs! Nech mě, blbečku.“ Prásk. „CO TO BYLO?!“ „Mamí, mámíí! Pojď se podívat, co brácha udělal!“ „Nééé… Já jsem nechtěl.“ „Ale já jsem to viděl! On kopl ten míč v kuchyni… a… a mamí! Pojď se podívat.“ „Já vás roztrhnu! Kdo to byl??!“ Plesk, plesk. „Ale to byl on!“ „To máš za to žalování.“ „Aú.“ „Bhééé, he, bůůů…“ „A ticho tady bude. Nebo vás vyhodím oba na mráz.“ „Mami, ale tam nemrzne…“ „A ty taky nebuď drzá.“ „Já nejsu drzá. Já su pravdomluvná.“ „Ty zrovna. Tobě se nedá věřit ani dobré deň.“ Cvak cvak, íík. (sborově): „Ahooooooooj!“ „Táta je doma!“

„A co se tady dělo celý den? Jak bylo ve škole, hm?“ „Dobrý.“ „Dobrý.“ „Hm, dobrý.“ „Proč nejdete ven, když je tam tak hezky?“ „To by mě taky zajímalo. Akorát se snaží zlikvidovat kuchyni. Já jsem tu babičku v telefonu ani neslyšela!“ „Tak upalujte. Všichni tři. A co ty, maminko?“ „Oběd máš v ledničce. Mimochodem, tvoji milovaní synové mi rozbili tu růžovou vázičku od tety Milady.“ „Co dělali? Byla na příborníku, ne?“ „Kopali si s balónem…“ „No vidíš, jak jsou chlapečci šikovní!“ „Ještě je v tom podporuj!“ „Jo. Fotbal se podporuje.“ „Ale proč si nejdou hrát ven?“ „Maminko, buď ráda, že se ty děti inteligentně zabavují. Taky by mohly fetovat, poslouchat tuc-tuc-tuc a kouřit. Zatím ani neprovozují žádné nebezpečné nebo hazardní činnosti, nic nezákonného se nestalo, ne?“ „Hmm, ty jsi asi ještě neviděl grafitti, které vytvořil tvůj mladší syn pastelkou na stěnu v obýváku, že?“ „Cože?“ „Jen se běž podívat. Asi bychom měli vymalovat.“

„Mamí, mamí, mamí! Pojď se podívat, co brácha udělal!“ „Moje hortenzie!!!“

Stejně jako se zkrátila adresa na toto tajné místo (Nahoře je krásná nová doména, koukejte!), zkracují se některá slova. Což se většinou hodí. Např. studentům, politikům a doktorům.

Krásný př. používání zkratek je třeba net. My, ml. (jak o nás s oblibou prohlašují st.), propagujeme ty internety a soc. sítě. A to s sebou přináší své kouzlo – chat a jeho slang. Dnes ráno jsem zabrousila afk a zkusila použít některé oblíbené chatovací zkratky irl. Snídaně v poho proběhla, i když sestra zvládla akorát lol a rofl, protože slyšela, jak mluvím s mamkou. Moji milí rodičové mi pochopitelně moc nerozuměli.

Se zkratkami si člověk užije i návštěvu svého mudr. Byla mi stanovena tato diagnóza (cituji): „dle sděl odposl alwerg ko atb O, občas nachl, po zátěž. ztíž dých, at neg.“ Prostými slovy řečeno – rýmička. Ale líbí se mi ten vybroušený lékařský styl. Šifrují vaši diagnózu, aby bylo zachováno vaše soukromí. Chytré. A podlé. Neboť ani vy sami si pak nemůžete býti jistí, zda-li náhodou neumíráte.

Podobně jsou na tom politici. Ono, když napíšete mil. tak to přece jen vypadá o něco neškodněji než to hrozně dlouhé slovo: milion. Svou zálibu ve zkratkách projevují představitelé naší země i při kreativním tvoření názvů stran: KDU-ČSL, ODS, KSČM, TOP 09… atd. Tyto známé a běžně používané zkratky se stávají často terčem posměchu voličů i nevoličů – především hospodských mudrlantů. V souvislosti s tímto sportem u mne jasně vede ČSSD: „Čekej, snad se dočkáš“. A dalších zkratek je neuvěřitelné množství. Používáme je dnes a denně, ani je nemusíme dešifrovat. Některé výrazy se zažily, všichni víme, co znamenají, a vzájemně si rozumíme.

Všechno má však dvě str. Zkratky mohou být zavádějící a matoucí. Ne vždy totiž dochází k přesnému překladu. Občas se potkají dva lidé, kteří sice používají stejné zkratky, ale přisuzují jim odlišné významy. Dojde-li k této mu., leckdy nastává trapná chvíle a dochází k nedorozumění. Člověk pak volá sos (třeba i pomocí sms), hledá slovníky a snaží se vybruslit z trapné situace. Zkrátka, není zkratka jako zkratka. Proto je lepší vědět přesně, co znamená – nebo ji raději nepoužívat. Dnes už si se mnou zkratky neužijete, vyčerpala jsem se, ale když w8 mmnt, brb – a se mnou moje myšlenky, slova a skutky v koncentrované formě braku.

---

pozn. pod čarou
zkr. – zkratka
pozn. – poznámka
net – síť, internet
ml. – mladší
st. – starší
soc. – sociální
poho – pohoda
afk – away from keyboard
irl – in real life
lol – laughing out loud (řehtám se)
rofl – rolling on the floor laughing (smíchy se válím po zemi)
mudr. – lékař
např. – například
př. – příklad
str. – strana
mu. – mimořádná událost (Nikoli Masarykova univerzita!)
sos – „save our souls“ – volání o pomoc
sms – short message service – textovka, esemeska
w8 – wait (počkat)
mmnt – moment
brb – be right back (hned jsem zpět)