Šla ani nevěděla kam. Jen tak se procházela po městě. Moc lidí v něm nebylo, protože byli všichni v práci nebo doma s rodinou. Ona si vzala dovolenou. Chodila po městě a přemýšlela o svém životě. Byla osamělá a to jí nijak nevadilo. Měla totiž klid a pořádek, ale přesto jí pořád něco chybělo. V nudné a jednotvárné práci se cítila stejně. Přemýšlela a řekla si, že by s tím měla něco udělat. Zrychlila krok a zatočila do úzké uličky, ve které se skrýval nenápadný obchod. Byl to zverimex. Otevřela a zazvonil malý zvoneček. Když vcházela, ucítila pach granulí a pilin.
Sára Rotnáglová

Šla po ulici dolů. Podívala se na hodinky a zjistila, že na dojití do školy má jen pět minut. Když došla ke škole, pršelo ještě víc. Sklopila deštník a vešla. Uvědomila si, že první hodinu píše test, na který se neučila. Rychle vběhla do třídy. Se smutkem zjistila, že Claudie, její nejlepší kamarádka, není ve škole. Sedla si tedy do lavice a začala se učit. V tu chvíli zazvonilo. Test napsala špatně. Celý den měla zkažený. Když šla na oběd, zjistila, že ho nemá zaplacený. Smutně došla domů. Uvařila si krupičnou kaši. Na stole uviděla lísteček od mamky. Bylo na něm napsané, že odjela na služební cestu do Německa a bude tam pět dní. „No, super.“ povzdechla si. Její taťka pracuje jako pilot. Nemá na ni vůbec čas. Klára se začala nudit, a tak se rozhodla jít něco nakoupit. Venku pořád ještě pršelo. Zašla do obchodu. Tam ji potkalo štěstí…
Kamila Fajtová

Toto je úvodní torzo, které jsem napsala hlavně pro 8.A. Některé (velmi šikovné) žáky jsem trošku potrápila, a tak mi napsali nejrůznější pokračování. Je tam pár moc zajímavých kousků, určitě si je přečtěte.

Zdvihla lžíci a zamyšleně ji ponořila do teplého mléka v misce. Velice opatrně přisypala směs obilovin a sušeného ovoce. Postavila krabici. Na pár vteřin se zamyslela. Kulisu takovému okamžiku soukromé meditace v malém městském bytě dělalo ticho, které ještě více zdůrazňoval zkreslený a utlumený hluk rušné ulice. To ticho v bytě bylo přerušeno mlaskavým zvukem bobtnajících cereálií. Zavrtěla hlavou a lžící začala lovit müsli z misky. Cinkání kovu o sklo se neslo bytem a rozléhalo se. Tvořilo jakousi píseň smutku a osamění, ale ta zůstala zcela nepovšimnuta. Zpívala ji jen lžička, které přizvukovala skleněná miska bez broušení, bez vzoru.

Na chodbě domu bylo slyšet cvaknutí zámku, bouchnutí dveří a cinkání klíčů. Dívka o několik minut později vyšla ven, na ulici. Přestože byl červen na začátku teplého léta slibující nádherná teplá rána, teď se zatáhlo a začalo pršet.. Sluneční paprsky se jen marně draly skrz oponu z těžkých šedých mraků. Neváhala, z tašky vytáhla deštník, rozevřela jej a pospíchala dolů ulicí.

A pospíchala ulicí dolů. Přestalo pršet. Deštník oklepala a složila do tašky. Vysvitly tenké sluneční paprsky, které dopadaly na zem a do kaluže, kde se odrážely. Vešla do malého květinářství, které se jí stalo oblíbenou prací. Do výloh dala vázy s květinami. Zalila rostliny a šla udělat ze řezaných květin velké kytice. V tom zazvonil malý zvoneček, který byl umístěn nade dveřmi. Věděla, že to jsou zákazníci. Nějaký mladý muž chtěl kytici rudých růží. Uvědomila si, že ten muž je její kamarád ze základní školy.
Verča Hamanová

V tu chvíli byla úplně klidná. Jen tak se procházela a na nic nemyslela. Poslouchala zvuky ulice a dívala se na okolní svět. Byl to velice příjemný pocit. Lidé se na ni dívali, ale jí to bylo jedno. Byla to její chvilka, takže šla pořád dál. Svět kolem nebyl nějak výjimečný, ale ona si představovala něco jiného, úžasného a z jiných míst.Vysvitlo slunce a déšť přestával. Příběh v její hlavě se měnil a byl ještě hezčí. Na obloze vylezla velká a výrazná duha jako z pohádky.
Vojta Jelínek