„Já vím.“ pokýval hlavou asi padesátiletý muž sedící za velkým dubovým stolem. „Co se dá dělat,“ povzdechla si drobná tmavovlasá žena, nadechla se a pokračovala „jinak to tu můžeme zavřít.“
„Milá kolegyně, o vzdělání klesá zájem přímo geometrickou řadou. To je jasné znamení, že to tu můžeme zavřít. Nadobro.“ Muž vstal od stolu, zdvihl hrnek, zamíchal jeho obsah a přešel k oknu, aby z něj mohl vyhlédnout na ulici.
„Zkusíme zachránit, co se dá. Přece to nevzdáme po dvou stech letech. Jako ředitel bych selhal. Paní kolegyně, byla byste tak laskavá a donesla mi od pana zástupce výsledky přijímacích zkoušek?“
„Už jsme je kontrolovali několikrát…“
„Já vím. Ale zoufalé situace si žádají zoufalé činy. Přihlášených je padesát tři? Neudělalo sedmnáct?“
„Ano. Ale…“ Žena chtěla ještě něco dodat, ale byla umlčena rázným mávnutím ruky vysokého muže.
„Přijmeme je. Všechny. Třeba s nimi dokážeme něco udělat.“

1.září 2047 – hlášení školního rozhlasu
„Vítáme studenty v novém školním roce! Doufáme, že studium na našem gymnáziu bude pro všechny klidné a ničím nerušené. Dále upozorňujeme na nutnost vyzvednout si čipové karty…“ Ozvalo se hlasité zaskřípání a hlas ředitele utichl.
„No jo, když ten rozhlas pamatuje ještě Václava Klause, tak není čemu se divit. Haha.“ pronesl ironicky jeden z pozdě příchozích studentů, který právě volným krokem mířil do učebny.
O pár minut později stoupal po stejném schodišti jako neznámý student pan ředitel v doprovodu zástupce a dvou dalších profesorů.
„Pánové, v letošním roce jsme udělali jednu velkou výjimku. Asi to již víte z těch drbů, co tak rychle kolovaly školou. No, a já vám je musím dnes, s velkým politováním, potvrdit. Hlásilo se nám stále méně studentů. Rok od roku je to horší. Ministerstvo není spokojené s naší kapacitou, chtěli školu již zavřít. A tak nám doporučili zvýšit stav studentů. Takže máme letos čtyři třídy. Jen bych vás chtěl upozornit, kolegové, že ta čtvrtá, tedy 1.D., oni nejsou úplně obvyklí. Třídy A,B i C mají 20 žáků, ale déčko má žáků jen 17. Věřte mi, i to bude bohatě stačit. Jsou to totiž jedinci z řad těch, kteří nepobrali, řekněme, příliš mnoho moudrosti. Jinými slovy, jsou to ti, co na přijímačkách nedosáhli ani požadovaných 33% bodů. Zkusíme to a uvidíme. Škola potřebuje studenty, aby mohla existovat.“
Rozmrzelý profesor zeměpisu zavrtěl hlavou. „Tak teď budeme na výběrovém gymnáziu učit idioty. To jsme to dopracovali.“