Ty, hořká osobo, Ty, která se utápíš ve vlastním smutku, zoufalství a zlobě, Tobě já teď odpouštím. Ač jsi hrdá, nezdolná a, promiň mi to, ale opravdu jsi, pyšná, nemohu Tě mít v nelibosti. Neb Tvé chování je smutné a Tvá duše politováníhodná.

Stalo se nám hodně věcí, čelily jsme mnoha nesnázím. Víš, já jsem vždycky věděla, že jsi taková. Nevadilo mi to. Hm… Nevadilo? Vlastně vadilo. A snažila jsem se s tím něco dělat. Opravdu snažila, i když mi to jistě nevěříš. Nedivím se Ti. Ty totiž nevěříš ničemu. Hlavně sobě ne. Ale proč? Proč mi to nedokážeš vysvětlit?

Tělo bez duše, duše bez těla. To jsi Ty. Věříš mi to, viď? Všichni nejsme stejní. Jsou lidé veselí, milí, dobrosrdeční, obětaví, stateční, společenští, choleričtí, melancholičtí, nespolečenští, zákeřní, zlomyslní, lakomí, zlí, smutní… A ano. Lidé jako jsi Ty. Zahořklí. Sebezničující. Ty ale tvrdíš, že nechceš být nešťastná. Proč tedy jsi?

Já vím, proč jsi taková. Tobě se to líbí. Přiznej se. Máš několik přátel. Proč se jich tedy pokaždé ptáš „Proč mne nikdo nemá rád?“ Proč se na tuhle otázku ptáš lidí, kteří Tě mají rádi? Mají Tě rádi možná víc než si myslíš. Víc než si jsi vůbec schopná připustit. Přes zástupy těch, kterým jsi ukradená, nevidíš ani jednoho z těch lidí. Pak se tedy nediv, že oni odcházejí. Měla bys projít tím davem a nezastavit se. Mohlo by se Ti totiž stát, že všichni odejdou – a pak se ztratí. Už je nenajdeš. To se totiž stává.

Jen tomu napomáháš. Odháníš je. A s nimi odchází Tvé štěstí. Stále to nechápeš? Oni bez Tebe přežijí, ale Ty bez nich ne. Říkáš, že je chceš. Ale chceš je doopravdy? Není to celé jen hra o pozornosti? Skrývání se za maskou chudinky…

Jen mi prosím Tě řekni, je Ti to k něčemu dobré?

Já jsem taky utekla. Promiň. Ale vyhnala jsi mne sama. Ty to víš, tak si pak nestěžuj, že jsem se urazila já. Já se neurazila. Jen plním Tvé přání. Nemůžeme být tři. Já, Ty a mezi námi Závist. Máš pravdu. Nějak to doklepeme a pak půjdeme každá svou cestou. Nikdy jsem Ti nepřála nic zlého. Chci, abys to věděla. Snažila jsem se pomoci. Sama ze sebe jsem dělala blbce, prosila, domlouvala. Moje pomoc tu byla, je a bude schovaná pro Tebe. Ale nemůžu Ti ji dát, když mne tolik nenávidíš.