,,Přirozené nemůže být neslušné.“

Tento latinský výrok mne praštil do očí nedávno v nějaké knize. Už přesně nevím ve které, ale citát mé myšlenky neopustil. I když jsem člověk moderní, zbavený mnoha předsudků, schopný bavit se o leckterých dříve přísně tabuizovaných tématech, tohle mne velice zaráží. Každý z nás si jistě dovede ihned na místě vybavit desítky činností, věcí a aktů, které jsou člověku velice přirozené, avšak je naprosto nepřijatelné, aby byly vystavovány na odiv veřejnosti. Mluvím především o takových věcech, které třeba děláme běžně, ale nikdy v životě bychom je nebyli schopní učinit jinde než právě v soukromí míst k nim určených.

Nemusíte si hned vybavovat nějaké super-příšerné a mega-nemravné orgie (ať už sexuální či jiné). Ale takové běžné převlékání, které provozujeme několikrát denně, je sice naprosto přirozené, avšak když se někdo rozhodne převléknout například na koupališti aniž by zavítal do převlékárny nebo alespoň na toaletu, setkává se v mnoha případech s pohoršenými výrazy a odvrácenými tvářemi. Matky zakrývají svým dětem oči, přestože přirozená lidská nahota by podle latinského citátu z antického období neměla nikoho pohoršovat, neměla by být neslušná. Starověcí Řekové a Římané se nedívali na lidskou nahotu jako na něco zakázaného nebo snad odporného. Ne. Byla to ta nejobyčejnější a nejpřirozenější věc na světě. Obdivovali lidské tělo takové, jaké skutečně bylo. Krása a dokonalost lidského měla také co do činění s myšlenkou Olympijských her – které se těší velké oblibě i dnes. Proto se přímo nabízí otázka: Kam zmizela přirozenost přirození?

Velký přelom bezpochyby nastal s šířením křesťanské víry. Možná bude můj následující proslov znít zaujatě a protikřesťansky, ale tak to vůbec není. Neodsuzuji víru a už vůbec bych si nedovolila odsoudit Boha. Neříkám, že křesťanství, které přineslo sexuální zdrženlivost a pojem cudnosti, je špatné. Ale církev zcela nesmyslně vytvořila něco pro mne naprosto nepochopitelného: celibát. Jen proto, aby se nedělil a nezužoval majetek církve, je omezována přirozenost lidských bytostí (kněží). Samozřejmě namítnete, že do toho jdou dobrovolně. Ale nemuseli by chodit do ničeho dobrovolně, kdyby na světě neexistovaly nesmysly a zbytečnosti. Nahota, sexuální pudy i sex samotný jsou věci přirozené. Cokoli, co člověk či společnost násilím podniká proti nim, je uměle nastavené, vytvořené a můžeme si za to sami.

A jak se k tomu tedy vyjádřím já? Nejsem proti nahotě, ale svlékat se nehodlám. Lidská přirozenost (se všemi svými pudy) je na světě mnohem déle než zákony, vyhlášky a nařízení. Přesto si však myslím, že nastavená laťka morálky je na místě. A záleží už na určitých společenstvích, státech, národech, obcích, rodinách i jednotlivcích, jak vyskokou si ji nastaví. A to se týká i náboženství. Křesťanství především, protože to je také základem kultury, ve které dnes žijeme my. Můj osobní návrh je jednoduchý: dejme člověku na výběr. Pokud tedy někdo necítí ostych, když se převléká na veřejnosti, nepohorší mne to. Nevadí-li to dotyčnému naháčovi, nevadí to ani mně. Nedívejme se na takového člověka jako na ,,exhibicionistu, sprosťáka, úchyla…“ a tak dále, a tak dále. Mně dejte možnost, abych se mohla převléknout v soukromí, v prázdné šatně – tam, kde jsem jen já a moje nahota. Přirozenost je jen tak neslušná, za jak neslušnou se rozhodneme ji považovat.