Jaro. Hm. Kytičky a tak. Zelená travička, sluníčko, teploučko. Člověk se může jít proběhnout ven i bez kabátu. Jaro je fajn. Ale nese s sebou určitá rizika. Nepočítám mračna probuzených hmyzáků, kteří se těší až se člověku někam zakousnou. Někam… kamkoliv. Nepočítám nudnou monotónní práci na zahradě. Teď mluvím především o všemi milovaných a velice oblíbených svátcích jara – Velikonocích.

Začíná to výzdobou. Po smutné a chladné zimě lidi (většinou ženy) zešílí a zkrášlují vše, co jim přijde pod ruku. Skutečnost, že je něco zářivě zelené, žluté, oranžové, či červené bohužel vždy neznamená, že je to krásné. Ten příšerný mechový zajíc s oranžovou pentlí kolem krku, který sedí u sousedů na parapetu, je doslova ohavný. Dostala jsem za úkol ozdobit i náš dům. Jako každý rok jsem vytáhla pár sádrových vajec a pověsila jsem je i s proutím na dveře. A hotovo.

Po kytičkách a mašličkách jsem donucena k úklidu. Velice záslužná činnost. Člověk, ve snaze očistit dům i sebe sama (ať už od vzpomínek či od zbytečností), přemisťuje nejrůznější věci. Z jednoho rohu do druhého, z jednoho pokoje do jiného. Stejně nic nevyhodí, protože „Co kdyby náhodou…?“ Já to mám ráda. Objevím vždycky tolik krásných věcí! Nutno podotknouti, že dvě třetiny času stráveného úklidem mi zabere hraní si s čímkoli, co najdu. A tím je hotovo.

Jídlo. Hodně – hodně – hodně moc jídla. Všude se peče, vaří, smaží a kuchtí. Musí se na svátky přece nachystat nějaké cukroví! Stejně mám podezření, že to ty maminky a babičky dělají čistě jen proto, aby předčily ostatní maminky, babičky a tetičky. To je pak samé „Vemte si, přece nás neurazíte. Vemte si!“ Nechci to rozebírat – prostě, kdyby se méně připravovalo, méně by se jedlo a méně by bolely žaludky. Méně by bylo výčitek svědomí. A hotovo.

Nakonec mě ještě ztřískají! Historii tohoto hloupého pohanského zvyku známe všichni. Prý: „Abys nebyla prašivá!“ Myslím, že budu prašivá spíš z toho, jak mi je nařezáno. Tenhle svátek mně vážně nebaví. Stěžovat bych si mohla až příliš dlouho. Ale nebudu. Ověsím svou orchidej mašličkami, nabarvím vejce, vezmu si jarní halenku s nabíranými rukávy a upletu si cop.
Ach ano – a nechám se seřezat. A hotovo.