Únor obecně je takový smutný měsíc. Sníh už nepadá a sluníčko ještě nesvítí, už není pořádná zima, která se hodí na zimní hrátky, ale ještě není teplé a vlahé jaro, které je příslibem lepších dnů. Únor není ani pořádný měsíc, protože je, chuděrka malá nedomrlá, ochuzený o pár dní. Sice jednou za čtyři roky má velký svátek (a má o jeden den navíc), ale stejně je pořád menší než jeho bratříčci.

Měsíc Únor je takový ten nešťastný, zahořklý a neustále trucující příbuzný, který moc dobře ví, že má staršího a úspěšnějšího bratra Ledna, který je ve všem první. Jako by cítil velkou křivdu ve své druhorozenosti, kazí Únor veškerou Lednovu práci, rozpouští jeho sněhovou nadílku, schválně vytváří ráno mlhu a odpoledne spouští na zem provazy studeného deště.

Na druhou stranu neusnadňuje práci ani mladšímu a talentovanému bratříčku Březnovi. Zákeřně a záškodnicky nechává chodníky zmrznout, fouká ledovým dechem do promrzlých polí a na okenní tabulky starých, oprýskaných a vysokých oken činžovních domů kreslí prapodivné obrazce. Ani Března nemá rád. Březen je všemi oblíbený, protože je teplý, plný naděje po dlouhé zimě. Únor je tou nespravedlností Matky Přírody rozčílen. Proč by měl být Březen talentovaný a oblíbený, když Únor nemá nikdo rád?

Ostatní bratříčky nemůže Únor vystát už vůbec. Tak si to vemte – duben je veselý, celý rozesmátý. A pak květen, který je takový horký, vášnivý a zamilovaný! Toho osamělého staromládeneckého podivína Února to vytáčí k nepříčetnosti. A bratři v triku Červen, Červenec a Srpen jsou vůbec nejšťastnější a nejoblíbenější, protože jsou teplí, příjemní a prázdninoví. Jediným, koho Únor tak nějak snese a občas s ním prohodí slovíčko, je Září, protože to je neoblíbené u každého malého školáčka. Na druhou stranu má Září krásné babí léto, voní ovocem a slibuje úrodu. Říjen je sice deštivý a uplakaný, ale Únor mu závidí zoraná pole, státní svátky a stále ještě teplé větříky, na kterých děti pouští veselé papírové draky. Listopad je v Únorových očích barevný šašek, bezstarostný blbeček neuvědomující si, že má připravit celý svět na zimu a těžší časy. A Prosinec? Neblázněte, ten je se svými Vámocemi přece ze všech nejoblíbenější!

Zkrátka a dobře, Únor je nedoceněný (i co do počtu písmen v jeho jméně!) a nelze se tak divit, že si svou zlost vybíjí tím, že na zem v prudkých plískanicích posílá šedý sajrajt, který se rozpouští a zebe. Třeba se můžeme těšit alespoň z toho, že je-li Únor bílý, pole krásně zesílí a bude dobrá úroda.