Spánku není mi přáno,
tak sedím tu s paní Tmou.
Klidu není mi dáno…
Čekám, kde ty jsi, Ráno?
Stýskání v srdci mám vtkáno,
v rukách fotku Tvou.

Aspoň ty, Tmo, jsi tu?
Vidím v dál tvář sinavou…
Plášť máš ze sametu.
Neskrýváš svou identitu!
Tak jen odnes si tu
dívku i s písní tklivou.

Až teď, když přicházíš
vlhkou a měkkou travou,
Ráno, vždyť ty mi nescházíš!
Naději přinášíš,
ve mně však odrážíš
touhu marnou.

Všechny mé starosti
proletí mi hlavou
pomocí bolesti
a čisté hlouposti
a bezmezné lítosti
nad sebou samou.

Je mi to líto, z chyb já se neučím.
Najdu si skálu rovnou.
Se všemi proto se rozloučím…
Nepočkám na Tebe, já skočím!
Asi tím také ukončím
řeč svou neskromnou.