Šla po ulici dolů až dorazila do parku. Bylo jí smutno, smutno po matce, která nedávno temřela při havárii v autě. Žila jen s otcem, ale tomu bylo také smutno, a tak se každý den někam ztratil. Ale měla zde sbou kamarádku Hanu, která ji ve všem utěšovala. Bohužel dnes měla plány se svým klukem. Sedla si na lavičku a začala plakat. Po chvíli za ní přišel její dávný kamarád. Dal jí kapesník. „Proto jsi sem přišel?“ řekla. „Vím o té havárii. Je mi to opravdu líto.“ Utěšoval ji, jak jen mohl. „Nechceš zajít k nám? Dáme si kafe.“ zeptal se. „Radši ne, máme ještě smutek. Nehodilo by se to.“ Petr ji pohladil a řekl: „Budu tady vždycky pro tebe.“
Bára Naništová