V tu chvíli byla úplně klidná. Jen tak se procházela a na nic nemyslela. Poslouchala zvuky ulice a dívala se na okolní svět. Byl to velice příjemný pocit. Lidé se na ni dívali, ale jí to bylo jedno. Byla to její chvilka, takže šla pořád dál. Svět kolem nebyl nějak výjimečný, ale ona si představovala něco jiného, úžasného a z jiných míst.Vysvitlo slunce a déšť přestával. Příběh v její hlavě se měnil a byl ještě hezčí. Na obloze vylezla velká a výrazná duha jako z pohádky.
Vojta Jelínek