Nechci Tě zklamat…
Strašně moc se bojíme vlastního neúspěchu. Především proto, že bychom mohli zklamat. Ať už sami sebe nebo někoho jiného. Když se pouštíme do čehokoli nového, často očekáváme neúspěch. Samozřejmě, že takový neúspěch provází zklamání. Čím více si připouštíme vlastní selhání, tím více zklamaní se cítíme. Což nemůže nikdy vést k ničemu jinému než k totálnímu rozpadu sebedůvěry. Ale komu jinému bychom měli věřit, když ne sami sobě?
Selhání, zklamání i neúspěch jsou slova silná a velmi nebezpečná. Znamenají v dnešním světě malé i neskutečně obrovské hrozby, kterým se v životě nevyhne nikdo z nás. Čím více se jich obáváme, tím více pociťujeme jejich přítomnost. Sráží nás na kolena, pokládají nás na lopatky. A není nikdo, kdo by se pod jejich vlivem něčeho nevzdal. Přitom nelze říci, že všechna zklamání vznikají chybou jedince. Můžeme si za selhání sami?
Pokud podrobíme bedlivému výzkumu příčiny osobních neúspěchů, najdeme mezi nimi jistě i cizí a neovlivnitelné faktory. Ať už se jedná o neodkladnou povinnost, nedostatek času, náhodu či onu obávanou Matku přírodu, někdy se nemůžeme neúspěchu bránit či dokonce vyhnout. Proto to nedělejme. Naučme se tedy žít pokorněji, zbavit se strachu a stálých obav ze selhání, které může mít nejrůznější důvody i důsledky. Přijímejme krachy a katastrofy tak, jak jsou, snažme se hledat řešení. Prožívejme události aniž bychom se jich měli již předem obávat.
Stejné nebezpečí jako strach ze zklamání přináší příliš velké očekávání. Není dobré již dopředu plánovat. Nemůžete s jistotou vědět, co se stane. Možná lze tušit, předvídat, počítat a odhadovat. Riskovat. Jenže předpokládání jasného výsledku přináší zkázu. Zmařené očekávání ukončilo nejeden lidský život. Jen prohloubí zklamání a zmar. Naplněné očekávání kazí čistou radost a překvapení z dosaženého cíle, nenaplněné týrá mysl a oslabuje tělo. Vysaje z člověka poslední zbytky naděje a úsilí.
Je bezpečnější stát pevně na zemi a nenechat se unést do světa snů, očekávání a předpokladů. Není jisté, že to, co existuje v této vteřině, bude existovat i v té následující. Život bez očekávání je zároveň zbaven velkých zklamání, protože nejtěžší rány přichází od nás samotných. Člověk bez očekávání může být jen mile překvapen. Neočekávám, že by tento pamflet sklidil příliš mnoho pochopení. Proto nebudu zklamaná, když na něj zapomenete.
Nemůžeš zklamat někoho, kdo neočekává nic.
