Ať si tvrdí kdo chce co chce – Brno není zas tak špatné město. Dá se tu leccos vidět, dá se tu něco i podniknout. Dlouho se tu nic (ťuk ťuk) špatného nestalo, žádná větší katastrofa tu nehrozí. Lidi jsou tu fajn, všichni takoví dost free a v pohodě. Jen teda nesmíte být z Prahééé. Asi je to i tím, že tu žiju a existuju už opravdu hodně, hodně dlouho, ale myslím si, že kdybych si mohla vyzkoušet bydlení na různých místech republiky, Brno by určitě patřilo mezi moje nejoblíbenější místa. Nic není dokonalé, nic není ideální, a tak i na životě v Brně je dost nevychytaných much. A na jednu obrovskou a šťavnatou masařku dnes podám veřejnou stížnost právě zde.

Jak již napovídá název tohoto krátkého článku, řeč bude o DPMB, tedy Dopravním podniku města Brna. Autobusy, trolejbusy i šaliny jsou v tomto městě nezbytným způsobem přepravy, neboť velké množství studentstva, které dojíždí ze všech koutů světa (doslova! Vím i o partě Jamajčanů na MU), nemá finance na pořizování aut, motorek, či skútrů. A pak jsou tu lidé, kteří dojíždí (z daleka i nedaleka) do práce. V pondělí ráno se veřejnou dopravou přemisťují tisíce lidí. A to je náročné. Chápu, že vozový park DPMB nemůže čítat na každého cestujícího speciální taxi, ale proč proboha neposílí spoj v sedm hodin ráno na nejfrekventofanější lince? Místo toho existují naprosto nesmyslné trasy (kdo veřejnou dopravu v Brně zná, tak mluvím právě o lince 65). Mluvčí DPMB nedávno v nějakém zpravodaji města Brna prohlásil, že cílem Dopravního podniku je především pokrýt i špatně dostupná místa a integrovat spoje tak, aby plynule navazovaly. Jistě lze mluvit o záslužné činnosti, ale pokud by někdo sledoval linku 65, tak by spočítal cestující za celý den na prstech jedné ruky. Jediný, koho jsem kdy v tom autobuse potkala, byl revizor. Problém není ani tak trasa, kterou tato linka vede, ale časové rozestupy mezi jednotlivými spoji. Když vám to ujede takřka před nosem, nemá cenu čekat 20 minut, protože to už to z těch Medlánek na hřbitov dojdete pěšky dříve.

To, že jsou autobusy a šaliny občas přeplněné, by mi ani tak nevadilo. Pochopím to. Ale vadí mi jiná věc. Jak je možné, že (bez udání důvodů!!!) prostě vypadne jeden spoj? Kdyby se stala nějaká havárie, kdyby byla cesta neprůjezdná… všechno bych pochopila a snad i omluvila, ale jak je možné, že najednou prostě nejde autobus nebo dva? Ti ze starších a jistě i moudřejších lidí si teď jistě myslí, že jsem rozmazlená – vždyť dříve jezdily dva autobusy denně. Ale já jsem zákazníkem DPMB, platím ročně přes dva a půl tisíce korun (jako student! Dospělý člověk zaplatí za roční šalinkartu – či předplatní jízdenku, chcete-li – kolem pěti tisíc korun.), tak očekávám, že se na veřejnou dopravu budu moci spolehnout. Takové vynechání spoje se mi nestalo jednou. Děje se to na mé trase poměrně často. A tak není divu, že z domu vycházím raději dříve. Lepší je na místě určení počkat půl hodiny – než se dostat do nějakých problémů. Ale štve mě to, protože je to spousta zbytečně stráveného času.

Na veřejné dopravě ve městě Brně by se dalo najít ještě mnoho vad a chyb. Schválně si vygooglujte ceníky jízdného v různých městech. Prozradím, že Brno má jedny z nejdražších jízdenek. Zdůvodňují to rozlohou metropole a počtem vozidel? Jenže na větším území je více lidí, takže tento nesmyslný argument vůbec nedokážu pochopit. Jen se mi zdá, že 25 korun za hodinu jízdy, kdy nevíte, zda vůbec stihnete přestoupit, protože městská doprava je „velice chytře integrovaná a seřízená“ (takže vám šalina z protějšího nástupiště ujede před nosem než stačíte vystoupit z autobusu), je trochu moc.

Ale abych si jen nestěžovala – musím uznat, že i DPMB mají smysl pro humor. Jedete-li do Bohunic, uslyšíte hrobově vážným hlasem hlášení zastávek. Nic nového nebo zajímavého, že? Ovšem „Krematorium, poslední zastávka… v tarifní zóně 101“ dostane každého milovníka černého humoru. A ještě nedávno jezdívala linka 72, ve které jste mohli zaslechnout toto „Řečkovice hřbitov. Konečná zastávka. Prosíme cestující, aby vystoupili, děkujeme.“ Když jsem to slyšela poprvé, vystupovala jsem s hysterickým smíchem, neboť se mnou jeli jen další tři důchodci, kteří mířili pravděpodobně do kostela na mši.
A to není z repertoáru šaškáren Dopravního podniku města Brna zdaleka vše – mají také občasník Tlačenice a na webových stránkách mají pod logem takové optimistické heslo „Příjemné cestování městskou hromadnou dopravou.“ No, je to poněkud přehnaně hyperbolizované. Mně se takové cestování po Brně zdá jakékoliv – jen ne příjemné.