Dnes je pro mne významný den. Mám totiž výročí. Jen nevím, jestli je to tragická či skvělá událost. Budeme jí prostě jen říkat Velká. A s velkým V. Protože byla přímo obrovská. Gigantická. Masivní. Nepřekonatelná. Nekonečná. No… to stačí. Prostě to bylo Velké.

A já nevím, jestli toho mám litovat nebo ne. Jistě, mrzí mne to. A moc. Na druhou stranu mi takový trapas přinesl ponaučení, které má cenu zlata. Asi nejen pro mne. V tu osudnou chvíli to však bylo nesmírně vážné. Ranilo to člověka, na kterém mi záleželo víc než na mém vlastním životě a  ukázalo to, že jsem neschopná a nemožná. Ponížila jsem sama sebe před sebou samou i před svým světem. Ponížení bych ustála, ale nesnesu pomyšlení na to, že jsem způsobila někomu obrovské trápení, obrovskou bolest.

Už je to rok, ale stále mne to trápí. Vím, že jsem to nikdy tomu člověku nedokázala ani z desetiny vynahradit. Myslím, že tento můj ohromný přešlap byl první kostičkou, která spustila domino efekt. A po nějaké době spadla i ta poslední. Už se nedá nic dělat. Que será, será? Asi ano. Příště už bych snad stejnou chybu neudělala. Možná – možná ne. Nechci nad tím dále přemítat, ale občas mi to vyvstane na mysl. A pak je zle.

Víte, všechno se děje z nějakého důvodu. Někdo tomu říká osud, někdo té záhadné síle dává jména nejrůznějších božstev. Ať už je to jakkoliv, asi bychom se měli naučit přijímat skutečnosti tak, jak jsou. Zkusím tak učinit i v tomto případě. A radím vám, aby vaše cesty vedly mým směrem. Čím větší chybu uděláte, tím víc se  budete cítit provinile. To je běžné. Jen musíme počkat do chvíle, kdy nalezneme útěchu v něčem, co díky chybě vznikne. Ať už je to nová příleřitost nebo jen poučení. A tím se zmírní i bolest z provinění. Snad se oslabí natolik, že zmizí.

Svou chybu už nikdy nenapravím. Ba co víc, nikdy ji nedokážu ani vynahradit. Už nebudu mít příležitost. Snad se něco změní pokud někdy dokážu přijmout ponaučení a pokoru. Je mi to líto. Ale to je to jediné, co mi zbylo. Lítost.

Vím, že mi nikdy nedokážeš odpustit, i když tvrdíš, že jsi mi to už dávno prominul. Mrzí mne to a… Omlouvám se… Ale to už nic nezmění…