Jak daleko jsme se posunuli od antického hesla bohémství ,,Víno, ženy, zpěv?“ Toť otázkou velice rozporuplnou jest. Zmysleme se tedy nad tím, co toto heslo, jako takové, znamená? Je to jen o volném životě plném zábavy? Neskrývá se za tímto výrokem hluboká myšlenka intelektuálního prožívání? A konečně, chceme vlastně vnímat umění?

Dnešní doba je úplně jiná než ta antická. To, čím se bavili ve starověkém Řecku, považujeme dnes za intelektuální zábavu, přepych, který se nemusí týkat každého. Problém je, že lidé ani neprojevují zájem o nějaké větší vyžití smyslů. Stačí jim sedět u televize a nechat na sebe prostě jen působit množství odpadních braků, které denodenně chrlí nízkorozpočtové televizní kanály. Umění se většině lidí zdá buď hloupé nebo drahé. Mnohonásobně jednodušší využití volného času láká stále větší počet mnohonásobně jednodušších lidí. Hloupneme nebo lenivíme?

Pravdou je, že dobré umění je dnes drahé. A nejen dobré. Z umění se stává těžký byznys. Ten je pochopitelně provázán s problémy jakéhokoliv jiného byznysu. Ztrácí se originalita, nápad, výjimečnost. Umělec jen zřídka dělá práci proto, že ho baví, proto, že tím přispěje k rozvoji lidstva. Požaduje výdělek. Můžeme se tomu však divit? Umělecké řemeslo je stejně taková práce jako každá jiná. Zabere množství času, člověk u ní musí přemýšlet, zabývá se řešením problémů a pochopitelně vytváří produkt. Jako za každou jinou práci, i za umění čeká autor adekvátní odměnu. Plat. Ale můžeme určit pravou cenu takového produktu? Možná lze přesně ocenit materiál použitý při tvorbě, ale nikdo nedokáže, že umělecká hodnota díla není/je v řádech milionů. Hodnotu díla ocení nejlépe člověk sám. Pro někoho může být nevyčíslitelná, jiného nemusí vůbec zajímat. Jako tento můj pamflet. Ale ten není na prodej, tak se o něm radši vůbec nebavme.

Rychlokvašky a hvězdičky na zářném nebi umělecké stoky, zvané showbyznys, se  střídají rychlostí světla. A to nám stačí, vážení přátelé? Titulky bez významu, slova bez chuti a zápachu, zvuky bez obrazu. Na titulních stranách víkendových příloh ,,seriózních plátků“ vychází pokaždé jiné slunce. Slunce, na kterém zlí jazykové hledají skvrny. Sýr, ve kterém krysy hledají díry. Nebo naopak děravý hrnec, který se úlisní novinaříčci snaží zadrátovat svými prázdnými kecy. A my to čteme. A my to sledujeme. A my to posloucháme. A my se nedivíme. A to nám stačí.

Tak se brodíme hlubokým kalem zábavy, která si říká umění, a uměním, které si říká zábava. A sami nevíme, co vlastně nechceme. Stačí nám to, co máme. Jsme to ale skromná zvířátka. Taková nevinná telátka spokojeně si žijící v kresleném světě jednotvárnosti. Proč nevyměníme televizní programy za dobrou knihu? Knihy dobrých (ať už živých, či mrtvých) spisovatelů hnijí na pultech v knihkupectví, protože zájem lidí opadl s rostoucí cenou objemných svazků. Zapomíná se na zajímavé a dobré filmy jen proto, že televize nemají zájem vysílat černobílé kousky v hlavním vysílacím čase. Nedivím se, že lidé neznají velká jména herců, režisérů a scénáristů. Proč nevysílat české filmy? Jsou zahraniční opravdu tolik lepší? Občas se na obrazovky sice dostanou kousky z 60. let, tedy tzv. Česká nová vlna, ale těch opomíjených dobrých kusů je mnoho. Je problém v samotné české kinematografii nebo úroveň českého filmu snižuje stále útlejší proud finančních dotací?

Zábava je součástí života nás všech, a proto vás nabádám – vybírejte pečlivě. Nemusí vám stačit pivo, ženský a řev. Vy jste divák, četnář – vy rozhodnete. Stůjte za dobrým uměním dokud ještě nějaké je. Můžete chtít víc než jen prázdnou a bezduchou přehlídku mašin na peníze.