První máj, lásky čas! No co, taky jsme si to neodpustili – vydali jsme se, lidově řečeno, volizovat pod nějakou tu třešeň. Problém číslo jedna – třešeň. Ono je to hezké, ale viděli jste snad někde rozkvetlou? Já ano. V dubnu. Někdy čtrnáctého. Nevadí. Hledali jsme tedy alespoň nějakou třešeň. Věděla jsem o jedné. Vydali jsme se na dlouhou (pro mého milého) a strastiplnou (pro mne a moje boty) cestu.

Po výšlapu na kopec nás ještě čekala stará polní cesta, která ovšem nenadchla mého přítele ani v nejmenším. Zato já jsem byla přímo unešena. Nutno říci, že všechno kolem již kvetlo a volně bujelo, tak jsem si prohlížela mnohé pampelišky, sedmikrásky a hrachory. Zvláštní, říká se tomu květen, ale mnohá květena byla již zjevně odkvetlá. Ač se to zdá nemožné, po chvilce chůze, která se netrenovaným může zdát pěší túrou, jsme dorazili na místo určení – ke třešni.

Konečně jsme se tedy dostali ke kýženému „kouzelnému“ polibku. A ano, aby nám nebylo líto, že je jen takový obyčejně něžný a romantický, okořenili nám ho kolemjdoucí a kolem jedoucí. Poznámky jako „No jó, první máj – lásky čas! Že omladino?“ nebo „No pořádně, ať ti neuschne!“ nebyly nijak výjimečné. Nevěřili byste, s jak nápadnou účastí se náhodní lidé angažují do osobních záležitostí dvou milenců! Nebudu to dále rozvíjet, jsou prostě rady, které neoceníte.

Na adresu „naší“ třešně padlo také několik poznámek. „Dyť je vodkvetlá!“ volal jeden z projíždějících cyklistů. Byla, ale co jsme měli dělat, když žádná zrovna nekvetla? Když uschnu, tak je to rozhodně vina té třešně, protože políbena jsem byla dostatečně. A je to. Na zpáteční cestě jsme zastihli dvojičku, která zřejmě nějak neřešila botanickou příslušnost svého stromu, a muckala se pod jabloní. Tak se nám přímo nabízí otázka: Pozná vůbec dnešní mladá generace třešeň?

Toť otázka. Ono možná stačí, že ten strom kvete. Neznám lidové pověry až tak dokonale, abych mohla rozhodnout tento spor. Ale taky si mohli vybrat alespoň podobný strom! Přece jen, třešeň není jablko a jablko není třešeň. Jsou to dva naprosto odlišné druhy. Tedy – slivoň a jabloň. I když, já vážně nevím. Možná stačí, že mají alespoň společnou čeleď.

To já jen tak. Seřadila jsem si všechny myšlenky, co mi tak létají hlavou. Pravdou je, že ať už je ta tradice jakákoliv, moc se mi líbí. :)